Rio de Janeiro: Karneval, chaos a kokosy v přímém přenosu
Rio během karnevalu není město. Je to vír. Hudby, potu, konfety a samba boků, které se pohybují rychleji než tvoje racionální myšlenky. První den jsem měl ambici „jen se podívat“ – o pár hodin později jsem skončil v průvodu s třpytivou korunou na hlavě a nevědomky tancoval vedle někoho, kdo mohl být buď celebrita, nebo prodavač mang.
🥁 Karneval: plánuješ přežití, ne trasu
Sambodrom je samozřejmě legendární – vstupenky se dají koupit online i na místě, ale připrav se na ceny a davy. Pokud chceš něco autentičtějšího, zamiř do čtvrti Lapa. Tam se slaví na ulicích, zdarma, hlasitě a v rytmu, který diktuje břicho, ne program.
Jestli si myslíš, že tam budeš pozorovatel – omyl. Rio tě nenechá jen koukat. Vtáhne tě dovnitř, ať chceš nebo ne. Někdy doslova – mě během čtvrt hodiny obalila skupina tanečníků a od té chvíle jsem neměl šanci se netvářit jako extrovert.
🐊 Amazonie? Spíš Pantanal. A s přestupem, příteli.
Chtěl jsem si dát k tanci i kus přírody. Tak jsem si naivně myslel, že „během dne navštívím Amazonii“. Haha. Z Ria je to tak čtyři hodiny letu do Manausu – a to se nebavíme o tom, co pak. Místo toho jsem zvolil Pantanal, kam se dostaneš s přestupem přes Cuiabá. Kapybary? Tam jich je víc než lidí. A když pádluješ po řece v kajaku a vedle tebe se vynoří anakonda… no, to už se pak Rio nezdá tak divoké.
🌴 Pláže? Jo, ale bez iluzí
A co slavná Copacabana? Na relax rovnou zapomeň. Je to jako plážová verze Václaváku v létě – jen víc tanga a kokosových ořechů. Chceš klid? Zkus Ipanemu ve všední den dopoledne, a i tam budeš děkovat za kousek stínu a volný ručník.
✨ Malé momenty, které zůstanou
Nejsilnější moment? Nejsou to alegorické vozy, i když jsou velkolepé. Bylo to, když se večer po dešti rozjela parta místních muzikantů pod palmami, hráli sambu jen tak – z ničeho – a lidi začali zpívat, tancovat, objímat se. Rio totiž není město pro plánování. Je to město pro ztracení se.
🎒 Co si z Ria odvezeš?
Písek v botách, sluchy plné bubnů a pár otlačenin z tanga židlí. A taky nový rytmus vevnitř, který se ti ozve pokaždé, když se v životě na chvíli přestaneš bát jít do něčeho naplno. Nezaručuju, že pochopíš Rio – ale rozhodně na něj nezapomeneš.