Duchovní cesta na vrcholu Indonésie
Kdyby mi někdo před rokem řekl, že se ocitnu na sopce ve středu Indonésie, pravděpodobně bych se zasmál a odmítl tu myšlenku jako bláhovou. Přesto jsem se jednoho deštivého večera ocitl v základním táboře pod vulkánem Rinjani na Lomboku a uvědomil si sílu okamžiku, který mě změnil.
Den výstupu začal ještě před úsvitem. Hory byly skryty v šeru a jemná, chladná mlha nám omotala nohy. Každý krok směrem vzhůru byl jako meditace, kde myšlenky musely ustoupit všudypřítomné přítomnosti a intenzivnímu vnímání kolem.
Během cesty jsem zažil skutečné propojení s lidmi, kteří mě provázeli. Bez ohledu na národnost či jazyk jsme byli všichni spojeni úsilím a touhou překonat sami sebe. Příběhy, které jsme si vyměnili, se staly poutem, které nás táhlo k vrcholu.
Vrchol Rinjani nás přivítal při východu slunce. Obrovský jezero v kráteru se lesklo jako poklad utkaný z jasných paprsků. V tu chvíli jsem pocítil, jak je člověk malý a přitom nesmírně propojený s celým světem kolem. Každá vteřina strávená nahoře byla jako navždy vtisklá do mé mysli.
Cesta dolů byla plná odhodlání a nových zjištění. Uvědomil jsem si, jak důležité je opouštět komfortní zónu a hledat výzvy, které nám umožňují růst. Každý z nás neseme svůj vlastní vrchol, kam by stálo za to vystoupat a zažít svůj vlastní okamžik transformace.